Konečně můžeme prohlásit, že kiwi sezóna je v plném proudu a
na vrcholu sezóny. Asi nám brzy upadnou ruce, protože se dělá každý den a jak
jsme si hrozně přáli, aby bylo hodně práce, tak si teď tak trochu přejeme, aby
byl alespoň jeden den volna. Dlouho jsem nic nenapsala, takže se vrátím zpět
asi o dva týdny, kdy ještě práce nebyla. Jeff nám našel práci na tři dny, mimo
oblast Bay of Planty, asi čtyři hodiny jízdy. Jednalo se o jediný kiwi sad,
který se v oblasti řeky Whanganui nachází. Podmínky pro pěstování tu nejsou tak
výborné,což se i projevuje na vzrůstu ovoce. Celá česká banda se vydala do
tohoto nádherného zapadákova protrhávat kiwi. Může se pracovat i v dešti, takže
od práce nás neodradilo ani mokro. Majitelé sadu zakoupili velké pozemky pro
svojí ovčí farmu a v rámci těchto pozemků, byl i tento kiwi sad. O pěstování
kiwi toho moc nevědí, takže naši skupinku vřele vítali a brali nás jako
kiwi-profesionály. No, to ještě nevěděli, že polovina z nás o tom ví taky velký
kulový. Ale s naší prací byli spokojeni, takže nic nepoznali :) Celou naší
výpravu jsme pak zakončili menší exkurzí po jejich ovčí farmě. Pán nám ukázal,
jak se ovce nahánějí do ohrad a míst, kde jsou stříhány, případně i ošetřeny
především kvůli parazitům. Byla jsem ohromena souhrou psů a jak úžasně
poslouchají na dané rozkazy. Pán zakřičel levá, jeden pes šel vpravo a naháněl
ovce doleva, pokud šli až moc do strany, číhal tam druhý pes, který rychle
zasáhnul. Divila jsem se, že je ty ovce tak poslouchají, ale když sem viděla,
jak pes bez ostychu ovci potrestal za neuposlechnutí kousnutím do zadku, hned jsem
pochopila, že ty ovce jsou ze psů sakra vyděšené. Pak jsme přešli do chatrče,
kde jsou ovce stříhány. Bohužel to bylo bez názorné ukázky, protože bylo hodně
mokro, ale možná to bylo i dobře, protože by mi těch chudinek bylo asi líto.
Moc se s tím totiž nepárají. Ovce se chytne, ostříhá a jen odstrčí na
skluzavku, po které se ovce přesune dolů. Na řadu může jít další.
Jen co jsme se vrátili zpět, bylo nasmlouváno spousty práce
a od té doby jsme se nezastavili. Výsledkem je, že už někteří chytají zánět
šlach, já nemůžu na rameno a všichni začínáme být dost unavení. Já mám neustále
pocit, že kdybych zpomalila, tak by si toho někdo všimnul a řekl si, že jsem
pomalá, takže občas sbírám jak o závod a večer pak sotva zvednu ruce. No, hold
se nezapře má soutěživost.
Žádné komentáře:
Okomentovat