Kiwi výlet za ovečkama

Konečně můžeme prohlásit, že kiwi sezóna je v plném proudu a na vrcholu sezóny. Asi nám brzy upadnou ruce, protože se dělá každý den a jak jsme si hrozně přáli, aby bylo hodně práce, tak si teď tak trochu přejeme, aby byl alespoň jeden den volna. Dlouho jsem nic nenapsala, takže se vrátím zpět asi o dva týdny, kdy ještě práce nebyla. Jeff nám našel práci na tři dny, mimo oblast Bay of Planty, asi čtyři hodiny jízdy. Jednalo se o jediný kiwi sad, který se v oblasti řeky Whanganui nachází. Podmínky pro pěstování tu nejsou tak výborné,což se i projevuje na vzrůstu ovoce. Celá česká banda se vydala do tohoto nádherného zapadákova protrhávat kiwi. Může se pracovat i v dešti, takže od práce nás neodradilo ani mokro. Majitelé sadu zakoupili velké pozemky pro svojí ovčí farmu a v rámci těchto pozemků, byl i tento kiwi sad. O pěstování kiwi toho moc nevědí, takže naši skupinku vřele vítali a brali nás jako kiwi-profesionály. No, to ještě nevěděli, že polovina z nás o tom ví taky velký kulový. Ale s naší prací byli spokojeni, takže nic nepoznali :) Celou naší výpravu jsme pak zakončili menší exkurzí po jejich ovčí farmě. Pán nám ukázal, jak se ovce nahánějí do ohrad a míst, kde jsou stříhány, případně i ošetřeny především kvůli parazitům. Byla jsem ohromena souhrou psů a jak úžasně poslouchají na dané rozkazy. Pán zakřičel levá, jeden pes šel vpravo a naháněl ovce doleva, pokud šli až moc do strany, číhal tam druhý pes, který rychle zasáhnul. Divila jsem se, že je ty ovce tak poslouchají, ale když sem viděla, jak pes bez ostychu ovci potrestal za neuposlechnutí kousnutím do zadku, hned jsem pochopila, že ty ovce jsou ze psů sakra vyděšené. Pak jsme přešli do chatrče, kde jsou ovce stříhány. Bohužel to bylo bez názorné ukázky, protože bylo hodně mokro, ale možná to bylo i dobře, protože by mi těch chudinek bylo asi líto. Moc se s tím totiž nepárají. Ovce se chytne, ostříhá a jen odstrčí na skluzavku, po které se ovce přesune dolů. Na řadu může jít další.

Jen co jsme se vrátili zpět, bylo nasmlouváno spousty práce a od té doby jsme se nezastavili. Výsledkem je, že už někteří chytají zánět šlach, já nemůžu na rameno a všichni začínáme být dost unavení. Já mám neustále pocit, že kdybych zpomalila, tak by si toho někdo všimnul a řekl si, že jsem pomalá, takže občas sbírám jak o závod a večer pak sotva zvednu ruce. No, hold se nezapře má soutěživost. 

Surfovačka

Když si vzpomenu na surfování v Kanadě, hned se mi vybaví, jak mě bolel úplně každičký sval na těle celý týden po první jízdě. Po této zkušenosti jsme se už nemohli dočkat, až dorazíme na Zéland. Především na severním ostrově se surfuje po celý rok. A co si budeme povídat, moře tu je o hodně teplejší než v Kanadě. Uběhlo už šest měsíců a z našeho plánovaného surfování nějak sešlo. Nebylo počasí, nebylo dostatečně teplo nebo nebyly vlny. Hodně výmluv kolem, až jsme si konečně řekli dost. Opět není nic ke sbírání, takže místo válení doma, jsme zavelila směr pláž a konečně surfovat. Celý týden byly malé vlny a Matěj mě pořád přesvědčoval, že na malých vlnách se prd naučíme, že do toho musíme jít už od začátku pořádně z vostra a na pořádných vlnách. na tento týden byla předpověď velkých vln, takže hurá na ně! No jo, ale nikdo nám neřekl, že vlny budou asi až moc velké a budou se na nás řítit jedna za druhou, že nám to ani nedá chvilku času k nádechu. Správný surfař překoná vlny mířící k pláži, plave až za ně, vyčká si na svoji vlnu a naskočí na surf, ještě než se vlna zlomí. První šel Matěj, který se po deseti minutách vrátil s vyčerpáním, že za ty vlny nemůže dopádlovat, ani kdybych mu dala nějakou super dávku glukózy. Já jsem spíš než s vlnami chvilku bojovala s proudem, který mě neustále unášel stranou. Na nějaké pádlování jsem se vykašlala a  radši trénovala postoj už na zlomených vlnách.  Nevím, jestli je to sbíráním kiwi a super nabušenými bicáky, které mi díky tomu narostly, ale od Kanady hlásím pokrok. Na prkně už to jakžtakž ustojím! Matěj s udržením na prkně nemá problém, hold asi ty léta snowboardingu. Horší to už ale bylo s chytnutím té správné vlny.

Co se týče novinek z našeho života, tak u auta jsme vyměnili olej a je prostě tak vypulírované, že by se mělo prodat do minuty. Skutečnost je však taková, že aut se tu prodává denně desítky, všichni odjíždí, prodávají auta a nikdo nepřijíždí, tedy nekupuje auta. Máme před sebou ještě 6 týdnů, tak snad nebudeme muset jít s cenu dost nízko. Sezóna kiwi je na prd, moc se nesbírá a vyděláme si tu tak akorát na nájem. Takže z plánovaných boháčů se vrátíme asi na nule :)